Svůj profesní život jsem věnoval péči o závažně chronicky nemocné. Základním oborem se mi stala v roce 2003 geriatrie. Již na geriatrickém oddělení fakultní nemocnice (od roku 1997) jsem byl často konfrontován s protiklady zdravotních postupů a potřeb křehkých nemocných, kterým tyto postupy nepomáhaly. Když vedení kliniky před atestací z geriatrie (2003) dalo najevo, že již nebude potřebovat atestovaného geriatra, profesor Vorlíček mi nabídl práci v rozpadajícím se týmu hospice v Rajhradě. S tím, že chce toto zařízení udržet pro další rozvoj vzdělávání v paliativní medicíně a pomůže v osobním rozvoji.
Nevěděl jsem, jaká „jízda“ mě čeká. Pak ale stála za to.
Na podzim 2003 kurz EPEC (Education for physician on End of Life Care) v Salzburgu, setkání s profesorem Ferrisem, v roce 2005 stáž v Anglii, založení oboru Paliativní medicína a léčba bolesti, atestace v tomto oboru a pak i organizace „paliativní větve“ vzdělávání. V roce 2007 pozice primáře padesátilůžkového hospice, ve stejné době vedoucí subkatedry paliativní medicíny IPVZ, 2009 zakončení doktorandského studia na neonkologickou paliativní péči, poté založení ČSPM ČLS JEP (Česká společnost paliativní medicíny České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně) a její vedení osm let v pozici předsedy.
V letech 2009–2011 Leadership development Initiative v San Diegu, USA (skvělý kurz leadershipu, advokacie v paliativní medicíně, v kontextu veřejného zdravotnictví), 2013 předsednictví lokálního organizačního výboru Světového kongresu EAPC v Praze, 2014 vybojování, vyjednávání a rozvoj pilotního projektu Mobilní specializované paliativní péče s VZP, od 2015 projekt Paliatr Vysočina. V roce 2018 přizvání kolegyně Magdaleny Weberové, a rozšíření projektu o téma dětské paliativní péče. Po celou dobu řada výzev, mnohdy minimální podpora a informace, jakou cestou jít, často nejistota, vždy – zvláště s kolegou Ondřejem Slámou – mnoho hodin diskusí a přípravy pro politická jednání. Oba nás tato cesta formovala k úctě, respektu, pokoře, ale také přesvědčivosti, bojovnosti za hodnoty a smysl.
Po přizvání hejtmanem Kraje Vysočina MUDr. Jiřím Běhounkem realizovat krajskou koncepci zdravotnictví v oblasti péče o závažně chronicky nemocné v roce 2017 jsem vytvořil a s kolegyní Markétou Fuchsovou zahájil projekt Paliatr Vysočina. Vyjednávání s politiky, hledání konsenzu, vzdělávání, advokacie paliativní medicíny. „Jsme na cestě, jistě ne v cíli, ale cesta je důležitá, zásadně může ovlivnit zdravotnictví v České republice, dává nám smysl a baví nás“, to jsem řekl na konferenci Zdraví 2030 v květnu 2022.
V současné době jsem primářem Domácího hospice sv. Zdislavy Třebíč, budujeme systém výuky paliativní medicíny na LF MU Brno, a snažím se v roli koordinátora pracovat s vývojem/systémem paliativní a geriatrické medicíny a péče v JMK, a na Vysočině.
Miluji čas s rodinou, hudbu, kytaru, turistiku. Jsem vděčný za své rodiče, vše, co mi dali do života. Mou největší životní oporou je manželka Jana a dcery Áďa, Emča a Nelča.
Hlavní publikace
Sláma, Kabelka, Vorlíček: Paliativní medicína pro praxi, Galén 2007, ISBN 978-80-7262-505-5, s. 362
Kabelka L., Geriatrická paliativní péče, MF DNES, 2017
Kabelka L., Geriatrická paliativní péče a komunikace o nemoci, druhé doplněné a přepracované vydání, MF DNES, 2018
Building specialized palliative care for the Czech Republic: A 15-year leadership journey in a developing country. JPM USA 1/2020, https://eapcnet.wordpress.com/2020/02/12/building-specialized-palliative-care-for-the-czech-republic-a-15-year-leadership-journey-in-a-developing-country/
Kabelka L., Nemocné rozhovory, Grada, 2020
Necpal Tool Aids Identification of Palliative Care Needs, Kabelka L., Dušek L., Journal of Palliative Medicine, 3/2022, USA
Sláma O. Kabelka L., Vorlíček J., Paliativní medicína pro praxi, II. přepracované vydání, Galén, 2022
Kabelka L., Weberová- Chvílová M., Syndrom Křehkosti, Grada, 2022